CZ | EN

AUTORSKÉ PRÁVO

Práva duševního vlastnictví by se měla rozvíjet pro dosažení přiměřené rovnováhy mezi ochranou tvůrců a zájmy uživatelů.

Článek 5 body ii. a iv. Světové deklarace o duševním vlastnictví ve spojení s článkem 29 Všeobecné deklarace lidských práv

Autorské právo a jeho ochrana

S předměty ochrany autorským právem a právy s autorským právem souvisejícími se všichni setkáváme denně. I tyto webové stránky, s jejichž obsahem se právě seznamujete, jsou autorským dílem, včetně jejich grafické úpravy (webdesignu) a nelze je bez souhlasu autorů/nositelů práv volně užít. Jejich obsah tvoří zejména slovesná autorská díla, ilustrace, fotografie, mapa. Některé webové stránky obsahují též ilustrace, ukázky z hudebních či audiovizuálních děl, nebo z televizních a rozhlasových vysílání, tedy téměř všechny předměty ochrany autorského zákona. K vytvoření a užití takových předmětů ochrany je třeba zásadně včasného uzavření potřebných smluv.

1. Autorské právo náleží spolu s právy s ním souvisejícími mezi práva duševního vlastnictví, resp. práva k nehmotným statkům. Základním právním předpisem je autorský zákon - zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AZ“), který je zvláštním zákonem k občanskému zákoníku - zákon č. 89/2012 Sb. (dále též jen o.z.).

Předměty ochrany podle autorského zákona:

  • práva autora k jeho autorskému dílu,
  • práva související s právem autorským:
    • práva výkonného umělce k jím vytvořenému uměleckému výkonu,
    • práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,
    • právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,
    • práva rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání,
    • právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv,
    • právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu,
  • právo pořizovatele k jím pořízené databázi [jako zvláštní právo (právo sui generis)].

Součástí platné právní úpravy je ochrana uvedených práv a též kolektivní správa práv autorských a práv souvisejících s autorským právem.

2. Autorskými díly jsou zejména díla slovesná (např. knihy, články), divadelní (např. divadelní hry), výtvarná (včetně děl grafických - např. grafické návrhy označení - loga, lay-out), kartografická (např. mapy), hudební (s textem či bez textu), audiovizuální (jako jsou díla kinematografická - zejména díla filmová), díla architektonická, díla užitého umění, obrazové logo, počítačové programy, webová stránka, fotografie.

Autorským dílem jsou také díla vzniklá tvůrčím zpracováním jiného díla, včetně překladu díla do jiného jazyka.

Autorské dílo ve smyslu nehmotném je třeba odlišovat od hmotné věci, jejímž prostřednictvím je vyjádřeno a která je předmětem práva vlastnického či jiných věcných práv. Ten, kdo nabude vlastnické právo k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak. Vlastník hmotného nosiče díla má pouze vlastnické právo k tomuto nosiči a nabývá právo k užití díla v rozsahu stanoveném smlouvou, ledaže zákon stanoví jinak.

3. Autorem, kterým je fyzická osoba, která vlastní tvůrčí činností vytvořila dílo vyhovující znakům uvedeným autorským zákonem, může být jedna osoba, ale i více osob, jako je tomu zejména u díla spoluautorského, kolektivního, či u díla souborného. Okamžikem vytvoření díla vzniká autorovi autorské právo sestávající z práv osobnostních a majetkových. Právnická osoba (např. obchodní společnost) může být pouze odvozeným subjektem práva autorského, a to i v případě díla zaměstnaneckého [autorská díla vzniklá ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru, jimiž bývají počítačové programy vytvořené pracovníky firem či oddělení IT, slovesná, výtvarná (grafická), audiovizuální či jiná díla autorů, tvůrčích pracovníků  - např. redaktorů a výtvarníků (grafiků) ve vydavatelstvích, PR odděleních, v reklamních či mediálních agenturách], či díla vytvořeného na objednávku, a to i pokud ze zákona získá právo výkonu autorských majetkových práv.

4. Ke každému užití díla je zásadně vyžadován souhlas autora, popř. toho, kdo vykonává autorská práva k dílu, tj. buď autora nebo jiného nositele autorského práva k dílu (dědice či odvozeného nositele). Zákon zásadně vyžaduje k udělení oprávnění k výkonu práva dílo užít (licence) jiné osobě formu smlouvy, a to smlouvy licenční s tím, že bez takového oprávnění může jiná osoba dílo užít pouze v případech stanovených zákonem.

5. Uzavření smlouvy je třeba zásadně k vytvoření i užití autorského díla či jiného předmětu ochrany. Pro úpravu právních vztahů mezi subjekty při vytvoření autorského díla či jiného předmětu ochrany lze předpokládat uzavření smlouvy o dílo v režimu občanského zákoníku, pro jejich užití pak uzavření smlouvy licenční či podlicenční (v současné době upravené v občanském zákoníku), ale též smlouvy o postoupení (cessi) práv (ať již postoupení licence, či postoupení práva výkonu majetkových autorských práv či práv výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů, práv pořizovatelů databází, apod.). Kromě typických smluv se často uzavírají smlouvy atypické, které většinou obsahují několik smluv na jedné listině, v úvahu přichází uzavírání zejména tzv. smluv nepojmenovaných. Pro oblast IT/software lze uvažovat kromě smluv o vytvoření počítačového programu/dokumentace na objednávku a smlouvy licenční zejména smlouvy o systémové integraci, smlouvy implementační, o údržbě a podpoře, o uložení zdrojových kódů, o outsourcingu, o cloud computingu (např. SaaS). Pro nakladatelství/vydavatelství je typické uzavírání např. smluv o dílo se smlouvami licenčními (popř. pouze licenčními nakladatelskými). Lze však uvažovat nepřeberné množství dalších smluv podle specifik konkrétních případů mezi různými subjekty podílejícími se na tvorbě a exploataci autorských děl či jiných předmětů ochrany (autoři, výkonní umělci, výrobci, distributoři).

Lze tak doporučit též uzavírání smluv upravující vzájemné právní vztahy (např. mezi autory navzájem) v případě děl vytvořených více autory či mezi zaměstnancem (autorem) a zaměstnavatelem.

S ohledem na možné důsledky (ne)uzavření platné smlouvy lze doporučit vyhledání odborné právní pomoci předem, tedy v zájmu předcházení vzniku odpovědnosti za porušení autorského práva.

6. Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat ochrany svého práva nejen podle autorského zákona, ale zejména též podle trestního zákoníku.

Ochrana autorských práv podle autorského zákona (soukromoprávní) - autorský zákon stanoví demonstrativní výčet nároků proti porušení a ohrožení práva. Vedle tradičních nároků, jakými jsou nárok zdržovací, nárok odstraňovací a nárok satisfakční, uvádí autorský zákon zejména nárok na určení autorství, nárok na sdělení údajů a nárok na uveřejnění rozsudku. Nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení se řídí obecnými předpisy s tím, že autorský zákon obsahuje speciální úpravu, pokud jde o výši náhrady ušlého zisku; ve výši bezdůvodného obohacení stanoví autorský zákon svou podstatou represivní úpravu. Odpovědnost za zásah do autorského práva je založena na rozdíl od odpovědnosti za škodu na zásadě odpovědnosti objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. I proto lze doporučit vyhledání odborné právní pomoci předem, tedy v zájmu předcházení vzniku takové odpovědnosti.

7. Ochrana autorského práva stejně jako ostatních práv duševního vlastnictví nabývá stále větší důležitosti v souvislosti s fenoménem informační společnosti a možnostmi informačních technologií, včetně a zejména počítačové sítě Internet a mobilních sítí (včetně služeb na vyžádání - on-demand služeb). Zpřístupňování autorských děl či jiných předmětů ochrany prostřednictvím Internetu neznamená, že jsou komukoli volně k dispozici a že je lze bez dalšího volně užít. Tato díla či jiné předměty ochrany užité v prostředí Internetu jsou v plném rozsahu chráněny autorským zákonem a je zásadně nezbytné k jejich užití získat souhlas nositele práv, jak uvedeno výše (ledaže zákon stanoví jinak). Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti upravuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. 

8. S autorskoprávní problematikou úzce souvisí řada předpisů veřejnoprávních, jako je např. tiskový zákon (zákon č. 46/2000 Sb.), vydavatelský zákon (č. 37/1995 Sb.), zákon o regulaci reklamy (zákon č. 40/1995 Sb.), zákon o rozhlasovém a televizním vysílání (zákon č. 231/2001 Sb.), zákon o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb.), zákon o elektronickém podpisu (zákon č. 227/2000 Sb.), zákon o informačních systémech veřejné správy (zákon č. 365/2000 Sb.), zákon o některých službách informační společnosti (zákon č. 480/2004 Sb.), zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.), zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.

9. Konkrétní případy je třeba posuzovat komplexně, a to nejen z hlediska českého právního řádu, ale též v kontextu mezinárodních smluv a práva Evropské unie včetně judikatury Soudního dvora Evropské unie z oblasti práva autorského a práv s ním souvisejících.

JUDr. Irena Holcová



© JUDr. Irena Holcová | MAPA WEBU | WEBMASTER